Diverzifikace je v rámci investování velmi důležitá. V tomto článku se budeme věnovat detailně diverzifikaci investičního portfolia a budeme se věnovat i odbornějším detailům. Pokud tedy ve světě investování zatím nemáš přehled, tak se raději podívej na články na tomto blogu, které se věnují základům.
Co to ta diverzifikace je?
Když se koukneme na wikipedii, tak najdeme definici, která říká, že diverzifikace znamená rozrůzňování, či strategii podnikání, která se snaží snižovat rizika tím, že se nespoléhá na jediný produkt, nýbrž rozděluje své aktivity do různých oblastí, svá aktiva do různých firem, měn… Když si to řekneme lidsky a vztáhneme to na téma investování, tak diverzifikace znamená, že své prostředky nevsadím na jednu kartu, ale rozložím je do různých nástrojů. Díky tomu bude moje investiční portfolio méně rizikové, čili nebude tolik kolísat, dále diverzifikací zvýším pravděpodobnost, že bude portfolio nést stabilní výnos, ale taky eliminuji možnost extrémně znásobit své prostředky, nebo o ně taky přijít, jak je tomu při sázce na 1 jedinou kartu. Díky správné diverzifikaci tedy extrémně snižuji riziko a lehce snižuji očekávaný výnos. Diverzifikaci tedy používá úplně každý, kdo investuje do více nástrojů a pro investory a investiční poradce je diverzifikace základní úkon v rámci portfolio managementu. Není ale diverzifikace jako diverzifikace a my se teď podíváme na to, jak diverzifikovat, a jak si nastavit funkční investiční portfolio.
Markowitzův model
Začátkem 50. let 20. století vytvořil americký ekonom Harry Markowitz toerii o ideálním portfoliu a prezentoval ji na tzv. Markowitzově křivce. Markovic vytvořil model rizikovosti a výnosu portfolia, které složil z 2 různých aktiv. Do grafu zakreslil různé rozložení portfolia například 10% složky A a 90% složky B, pak 20% složky A a 80% složky B. Takovýchto různých portfolií vytvořil desítky a zjistil, že na grafu rizikovosti a výnosu se začal vytvářet obrazec a když krajní hranici obtáhl propiskou vznikla křivka efektivního portfolia. Ta znázorňuje nejefektivnější varianty portfolia ve smyslu riziko versus výnos (křivka taková zahnutá hokejka)
Důvodem, proč tento příběh a model zmiňuji, je zvláštní jev, který tento model odhaluje. Pojďme se podívat na portfolio složené z jedné akcie a z dluhopisu. Obecně jsou dluhopisy vnímány jako méně rizikové oproti akciím, většinou nesou stabilní výnos. Když se podíváme na spodní část grafu, tak si můžeme všimnout, že stoprocentní alokace aktiv v dluhopisu má vyšší riziko a nižší výnos oproti portfolia ve kterém bude i část akcií.
Nejnižší volatilita vyšla u poměru portfolia 72% dluhopisů a 28% akcií. To znamená, že investoři, kteří si říkají konzervativní a investují pouze do dluhopisových nástrojů mají reálně rizikovější portfolio než investor, který do portfolia zahrne i akcie, které se považují za rizikovější. Proč tomu tak je? Vezmi si, že je to korporátní dluhopis a firma zkrachuje. Pokud by si měl v portfoliu i část akcií, riziko je menší, protože ti zůstane více peněz, dojde k menšímu propadu hodnoty portfolia.
Markovitzova teorie efektivního portfolia ještě pokračuje, pokud chceme vybrat to nejefektivnější portfolio z efektivní křivky, stačí si na svislé ose výnosu označit takzvaný bezrizikový výnos, který může být například výnos spořícího účtu, či pokladničních poukázek. Z tohoto bodu stačí protnout tečnu s křivkou a výsledný bod je efektivní portfolio. Ještě důležitá věc, které si můžeme všimnout je, že jakýkoli Markovitzův model nikdy nebude mít nulové riziko, a to z toho důvodu, že zde vždy budeme mít takzvané systematické riziko, která nejde ovlivnit. Může to být například riziko toho, že se změní politika či daně u investic, ekonomiku ovlivní inflace, nebo to že Putin zmáčkne červené tlačítko a tak dále. Ostatní rizika ale dokážeme eliminovat naší diverzifikací. Pojďme si to tedy uchopit z praktického hlediska a opusťme teorii.
Z čeho můžeme vybírat
V dnešní době existuje ohromné množství nástrojů, které můžeme využít a portfolio se tedy nebude skládat z 1 dluhopisu a za 1 akcie, ale bude složeno nejspíš z mohla různých složek. Pojďme se tedy podívat z čeho všeho můžeme vybírat, a k čemu bude která složka dobrá. U běžných investičních nástrojů se můžeme bavit o konkrétních akcích, o fondech kolektivního investování, které mohou být akciové, dluhopisové, nebo třeba nemovitostní. Dále můžeme využít depozitní produkty a různé bankovní nástroje jako například termínované vklady, spořící účty a tak dál. Pak tu máme státní či korporátní dluhopisy. Když mrkneš níže, tak najdeš graf vývoje těchto nástrojů od roku 1925. Dále do portfolia můžeme zahrnout nákup nemovitostí, drahých kovů, kryptoměn, či různých alternativních investic.
Když budeme vybírat nějaké z těchto nástrojů, máme zase obrovské množství možností. Například u akcií či akciových fondů si můžeme vybírat z různých sektorů a odvětví, z různých geopolitických oblasti, z různě velkých společností a z různých měn. Při výběru z takto široké palety nástrojů musíme vždy zvážit investiční cíl, povahu a potřeby investora. Pokud budu investovat na 2 roky a budu vědět, že peníze potřebuji přesně v konkrétní datum vybrat, tak se mi výběr nástrojů značně omezí. A naopak, když budu investovat na delší dobu, budu mít výběr široký. Pojďme se podívat která složka portfolia může mít jakou funkci a jak spolu jednotlivé složky korelují.
Korelace a význam jednotlivých nástrojů
Pokud budu mít v portfoliu depozorní nástroje jako například spořicí účet, bude to pro mě likvidní část portfolia, která mi nebude vynášet moc zajímavý výnos. Jsou ale období, kdy i na takovýchto nástrojích může být výnos zajímavý a ten je například dnes díky vysokým úrokovým sazbám ČNB. Pokud rostou úrokové sazby, naopak klesá cena dluhopisů. Pokud tedy nakoupím výhodné dluhopisy při vysokých úrokových sazbách, při poklesu sazeb naopak výrazně vzroste výnos na dluhopisech a okamžitě klesne výnos na spořicích účtech. Zároveň při vysokých sazbách musí nové emise dluhopisů slibovat vyšší kupóny. Vidíme tedy, že nástroje spolu souvisí a dokážou se doplňovat. Pokud tedy v dnešní době koupím na sekundárním trhu například skrz fond levný státní dluhopis a zároveň část portfolia dám na výhodný spořící účet, s poklesem úrokových sazeb mi bude růst výnos na dluhopisovém fondu a klesat výnos na spořáku. Nástroje se tedy doplní, výnos se zprůměruje a moje portfolio nebude nikam kolísat.
Tomu, že spolu nástroje souvisí se říká korelace a my chceme ideálně mít korelaci opačnou, aby při propadu složky A došlo k růstu složky B. To ale funguje samozřejmě dokonale jen v teorii, my se tomu v praxi chceme přiblížit. Když se podíváme na akcie a kapitálový trh, tak ten je cyklický a volatilní. V rámci pravidelných ekonomických cyklů dochází k poklesům většinou v rámci nižších desítek procent, ale na úkor riziku zase dochází v mnohem větší míře k růstu, který bývá mezi korekcemi i ve stovkách procent. Například při splasknutí největší ekonomické bubliny v roce 1929 tzv. krachu na newyorské burze došlo k poklesu až 84% a pokles trval 33 měsíců. Hned v následujícím růstovém období došlo ke zhodnocení 783% a růst trval 168 měsíců. Když se podíváme do bližší historie, tak takzvané černé pondělí v roce 1987 bylo splasknutím další ekonomické bubliny, která zapříčinila pokles 30%, který trval pouze 3 měsíce a v následujícím býčím období, které trvalo 153 měsíců došlo ke zhodnocení 833%. Pak přišla tzv dot.com bublina. A takto bych mohl pokračovat. Vidíme tedy, že dlouhodobě nám poklesy nevadí, ale diverzifikací budeme takovéto poklesy chtít co nejvíce eliminovat, aby bylo portfolio stabilní. Pomůže nám k tomu do portfolia zahrnout například necyklické akcie a nástroje. Může to být třeba sektor zdravotnictví, protože i když je krize, prášek si vzít musíš, zdravotnictví tedy není výkyvy na kapitálových trzích tolik ovlivněno. Necyklické mohou být alternativní investice jako například investice do veteránů, sběratelského alkoholu, lesů, či u alternativ jako venture capital fondů. Zároveň když lidé na chvíli přestávají v období krize věřit v systém, začnou přelívat peníze do drahých kovů, státních dluhopisů a kryptoměn. Dle toku peněz můžeme vysledovat, kde se peníze v různých období zhodnocují. Vhodnou alternativou mohou být i investiční nemovitosti či nemovitostní fondy. Když si ze zmíněných nástrojů vybereme ty vhodné, naše portfolio bude stabilní.
Jak vybírat konkrétní tituly či fondy?
U investování je dobré přemýšlet do budoucna a mít všeobecný přehled. Co podle tebe bude v budoucnu užitečné? Kterému sektoru a kterým zemím se bude dařit? Které firmy mají dobře našlápnuto? Které firmy budou stabilní a které by mohly mít růstový potenciál? To jsou otázky, který by si měl položit každý, kdo chce skládat investiční portfolio. Řídit se historickými daty je fajn, ale potřebuji taky vědět kam svět směřuje. Budeme potřebovat zdravotnictví? Budeme potřebovat zdroje energie? Budeme se potřebovat starat o důchodce? Budeme potřebovat kde bydlet? Pokud si vyberu sektory, které mají budoucnost, moje portfolio mi bude děkovat. U akcií by mohl být fajn i zlatý střed, třeba fond, ať už pasivní či aktivní, obsahující velké hodnotové firmy či široké indexy. Pokud nakupuji konkrétní akcie, musím znát hospodářské výsledky a plány firmy, jinak to moc s investováním nemá společného, ale to je trochu složitější kapitola. Velké téma je ještě měna nástrojů, převážně když se budeme bavit o akciích. K čemu mi může být dobré investovat do akcie či fondu, který je vedený v eurech, když mám příjem v českých korunách? Může to být pro mě diverzifikace kvůli měnového rizika. Můžu počítat, že až budu investici vybírat, tak už tady česká koruna nebude a já si už takto průměruji kurz převodu, jelikož u pravidelné investice směňuji české koruny za eura pokaždé jinak. Nebo můžu měny využít k mírné spekulaci a ke strategii realokace či výběru. Představ si, že koupíš fond investující do indexu S&P500 v českých korunách a úplně stejný fond koupíš i v eurech. K čemu by to mohlo být dobré? Až budeš chtít peníze vybírat či převádět, můžeš se vždy podívat, jak je na tom kurz. Pokud bude silná koruna a dostaneš tedy za 1 euro méně českých korun, tak peníze vybereš z fondu v korunách. Pokud bude ale slabá koruna a ty tedy za jedno euro dostaneš více českých korun, vyplatí se ti výběr udělat z eurového fondu.
Možná bylo tvé očekávání u tohoto článku, že se dozvíš, jak má vypadat správné diverzifikované portfolio, ale takové neexistuje. Každé portfolio bude vypadat jinak a cílem tohoto článku bylo se dozvědět, že je lepší mít 10 malých jablek než jedno obrovské, protože když ti jedno jablko shnije, tak v prvním případě máš dalších 9 jablek, ale v tom druhém nemáš nic. A pokud nebudeš mít pouze jablka, ale do koše přidáš i další kousky ovoce, tak budeš mít super piknik. Při diverzifikaci extrémně snižuješ riziko a lehce snižuješ dlouhodobý výnos, a pokud tě zajímá, jak vypadá portfolio nejbohatších lidí na světě, tak si počkej na epizodu podcastu finance v cakju č 23. Podcast najdeš zde. V případě, že tě investování zajímá, nebo chceš s nastavením investičního portfolia pomoct, neváhej mě kontaktovat. Na závěr zmíním, že obsah tohoto článku není investiční doporučení, ale jedná se o odborný obsah a moje názory, které se vám snažím převést do jednoduché verze.